Krásný den dámy a pánové, od 17.7.2020 do 8.8.2020 jsem na nádherné dovolené. Přeji vám úžasné léto. Objednávky budu přijímat i nadále, ale první odeslání zásilek až 10.8.2020.

Dno|černočerná tma|část první

Kopie návrhu Návrh bez názvu (2)

Nejprve si ujasníme, co je to dno. Dno je konečná, pod dnem už vůbec nic není, jste prostě úplně dole. Víc už dole být prostě nejde. Nemluvíme tu o tom, že přijdete ke kámošce na kafe a řeknete, hele já jsem na dně. To fakt ne.

Mluvíme tu o dně, kde je černočerná tma. Není tam absolutně vůbec nic. Nic nevidíte, nic neslyšíte. Ani moucha tam nelítá. Ani švábi tam nepochodují. Nic. Absolutně vůbec nic.

Představte si kosmonauta, kterého odstřihli od kosmické lodi, a on pluje pryč. Prvně je výkřik strachu, později beznaděj a pak už jen černočerná tma. Bojíte se? To byste měli.

Jak se člověk dostane na úplné dno?  Na úplné konečné dno se člověk dostane tak, že nezvládne sám situaci. Jeho mozek vyhodnotí, že už to nedá dál. Došla naděje, došla zlost, došla lítost, došlo úplně všechno. Sedíte tam dole, vidíte černočernou tmu a vůbec nic necítíte. Necítíte zlost, necítíte lítost, necítíte absolutně vůbec nic. Pokud máte nějakou emoci, můžete se zaradovat, už nejste na dně, ale válíte se v bahně. Gratuluji, tuto kapitolu můžete přeskočit. Pokud necítíte vůbec nic, pokuste se číst dál.

Schválně vám nebudu vyprávět, jaký kopanec jsem od života dostala já, abyste se nemuseli porovnávat s mým dnem. Každý člověk totiž prožil úplně něco jiného, je jinak nastavený a jinak vychovaný. Člověk, který žije ve válce, se dostane na absolutní dno, když mu zabijí rodinu. Člověk žijící v blahobytu se dostane na absolutní dno, když přijde o všechen majetek. Chápete? Nemá smysl se s nikým porovnávat a hodnotit, jak na tom jste vůči ostatním. Jde tu jen o vás, a pokud už nemáte sílu ani na emoce, a je to z jakéhokoliv důvodu, jste na dně.

Jak se dostat z úplného dna?

Když jste na dně, jste na konci. A to doslova. Žít nebo nežít? Toť otázka. Při rozhodování je dobré si uvědomit, že smrtí nic nezískáte. Vím, že vám je to zrovna úplně jedno, tak to zkusím ještě jinak. Člověk je tvor nastavený tak, že musí přežít. Takže i když nakrásně vymyslíte jakoukoliv metodu skoncování se životem, tak na poslední chvíli couvnete. Každý zdravý člověk má pud sebezáchovy, takže jakoukoliv smrt byste si fakt neužívali a bojovali o život. Druhá věc jsou příbuzní. Už kvůli nim a jejich životům, je dobré dát přednost životu, protože byste zmařili svojí smrtí několik životů najednou. Já osobně věřím a věřila jsem už tehdy, že pokud skoncuju se životem, narodím se znova do ještě mnohem horšího života, abych se naučila jak žít a přežít.

Takže na dně nás čeká rozhodnutí. Pevně věřím, že si vyberete žít. Pokud váháte, je na místě navštívit urychleně psychiatra. Protože v tuto chvíli za nic nemůžete a nemáte nad ničím vládu. V tuto chvíli potřebujete vážně pomoci. Není to vámi, vaším chováním nebo vaším nastavením, je to možná nemocí, nebo prostě jen chybějícím hormonem. Prosím řekněte o tom někomu. Manželka, manžel, přítel nebo maminka. Víte o tom, že vaši smrt všichni přežijou, pouze maminka umře s vámi??? Pamatujte na to.

Správně, jdeme na to, vybrali jsme si spolu život. I když je hrozný, bolestivý a stresující, pořád je to život. Jste borci, že jste zvládli nejdůležitější rozhodnutí v životě. Jsem tu s vámi, toto rozhodnutí jsem udělala pár let nazpět a jsem za něj velmi vděčná.

Pokud chceme žít, musíme se postarat o základní potřeby:

  1. Dýchat
  2. Pít
  3. Jíst
  4. Spát

Kdo to nezažil, musí si ťukat na čelo, ale my víme, že je to sakra těžká práce, že?

Jsme připraveni?

  1. Nejdůležitější je najít místo, kde můžeme volně dýchat čerstvý vzduch. Nepřemýšlejte nad tím proč, stačí to prostě udělat. Otevřít okno, vyjít ven, je jedno, co z toho si vyberete. Máte a dýcháte?
  2. Pít – budeme spolu pít vodu, hodně vody. Mysl je v šoku, tělo potřebuje podpořit. Vím, že první při šoku je napít se alkoholu. Máte v podstatě tři možnosti, pokud to nezvládáte.

Drogy – u těch se říká, že je používají lidi, kteří nezvládnou žít tenhle život. Pokud jste si vybrali život, tak nemají smysl, protože by vám ho zase vzaly. Myslím, že toto rozhodnutí máte za sebou a nemusíte se drogama už vůbec zabývat.

Alkohol – ano spousta lidí po něm sáhne. Je skvělej. Na všechno na sekundu zapomenete a pak můžete brečet několik hodin. Při tom si postupně odrovnáváte celé tělo i život, který jste si vybrali. Nakonec budete zase stát před rozhodnutím – žít nebo nežít. Jenom prodloužíte delirium a jako bonus budete muset na odvykačku. Pokud musíte, stanovte si velmi krátké období a zapište do kalendáře.

Psychiatr – přednostně vás vyslechne, nikomu to neřekne, nevysměje se vám, nebude vás pomlouvat a hlavně vám do začátku pomůže. I kdyby vám měl pro začátek píchnout injekci na uklidnění.  Pořád jste pod kontrolou člověka, který své práci rozumí. Pokud usoudí, že to potřebujete, předepíše vám medikaci na uklidnění na přechodné období, než začnete situaci trochu zvládat sami. Jsou všude, jsou dostupní, jsou zdarma a vždycky, opravdu vždycky pomůžou.

  1. Jíst – tento bod je zase životně důležitý. Vím, že nemáte chuť k jídlu a je vám to úplně jedno. Podotýkám, že jste se rozhodli žít, takže budeme muset něco vymyslet. V té nejhorší fázi stačí vymyslet cokoliv. Budete jíst pravidelně suchý rohlík, nebo si něco budete kupovat? Nejlepší je někdo, kdo vám na jídlo dohlídne. Pokud nemáte, musíte se donutit alespoň 3x denně cokoliv sníst. Já přežila dva měsíce na hovězí polévce. Měla jsem jí ke snídani, k obědu i večeři. Nic jiného jsem nemohla polknout, ani se mi nechtělo. Takže zapsat do zápisníku, na papír, nebo vyrýt na dveře. Bez jídla nepřežijete.
  2. Spát – se spánkem je problém. Většinou je člověk v takovém šoku, že mu to nejde. Budeme doufat, že na vás spánek jednou přijde.

 

Tak jsme zvládli 4 nejdůležitější body.

Nejlepší je opora rodiny, partnerů, manželů či známých. Pokud nejsou, pořád je tu ten psychiatr. Když jste se rozhodli žít, nikdo vás nenechá padnout. To si pamatujte.

Mezi těmito čtyřmi body musí člověk něco dělat.  Počítám s tím, že už máte za sebou prosezený nějaký ten den a koukáte z okna nebo na podlahu nebo na ručičku hodin a každá sekunda se vleče nekonečně dlouho. Tik tak, tik tak…

Je jedno, co bylo před sekundou a je jedno, co bude po sekundě. Je to pořád stejné. Sekundu o kousek prodloužíte tím, že si naplánujete něco. V mém případě to byla procházka ven. Venku je to stejné jako uvnitř, ale máte jasný cíl. Najíst, napít, na procházku a domů. Uchytíte se u jednoho bodu a čekáte na bod druhý. Tak přežijete prvních čtrnáct dní. Čekáte na jídlo, čekáte na pití, čekáte na procházku, čekáte na spánek a tak pořád dokola. Je to prázdnota, ale jsou tam ty záchytné body, díky nimž přežijete to nejhorší.  Je dobré zkusit vymyslet víc záchytných bodů. Pokud to dokážete, můžete zkusit i jiné aktivity, které sice děláte automaticky bez emocí, ale pomůžou vám rozdělit celý dlouhý den na několik celků a tudíž vám pomohou přežít.

Tato etapa může trvat den, týden, měsíc. Každý to máme úplně jinak. Pokud se rozhlédnete a se zájmem začnete pozorovat pavouka, jak užírá mouchu, máte vyhráno. Už nejste na úplném dně, ale válíte se v bahně. Gratuluji.

LENYmade.cz používá k fungování webu, personalizaci reklam a vylepšení služeb soubory cookies. Používáním našich stránek souhlasíte s pravidly užití souborů cookies.